Běžně rozeznáváme tři typy akvarijní filtrace.
- Mechanická filtrace odstraňuje z vodního sloupce viditelné částice, tedy zhruba do velikosti 0,1 mm.
- Chemická filtrace odstraňuje „barevné“ organické látky a některé pachy.
- Biologická filtrace je zajišťována živými organismy, které filtrují částice menších než 0,1 mm (zbytky potravy, řasy, rybí patogeny atd.) Živé organismy navíc zajišťují oxidaci některých chemikálií, jako jsou rozpuštěné organické sloučeniny a amoniak.
Pozn.: Vhodně zvolená filtrační náplň může sloužit jako velmi dobrý mechanický filtr i jako dobré biologické filtrační médium.
Filtrace bývá často špatně chápána jako pouhé odstraňování viditelných částic z vody (nesnědené jídlo a výkaly). Myšlenka, že pouhým odstranění těchto částic bude vod křišťálově čistá a ryby zdravé, není přesná. Odstranění viditelných částic není tak důležité jako biofiltrace. Stačí se podívat na obrázek níže.
Z výše uvedené tabulky je zjevné, že biofitrace je jednoznačně nejdůležitější. Pokud má člověk špatnou biofiltraci, pak mechanická filtrace nabývá na významu.
Pozn.: Do úvahy nebereme užívání léků a různých dalších chemikálií. Chemikálie dokáží organismy zajišťující biologickou filtraci zcela zničit, proto není vhodné mít během léčby zapnutý biologický filtr.
Největší mýtus o filtraci je ten, že člověk potřebuje čistý filtr, aby byl filtr účinný. Přesný opak je pravdou. Čím špinavější je filtrační médium, tím lepší je filtrace. Hnědý nános uvnitř filtru je mnoho různých druhů velmi prospěšných organismů, včetně takzvaných „prospěšných bakterií“. Filtr níže filtroval akvárium s perfektními parametry vody, zdravými rybami a ne nebyl „továrna na dusičnany“ ani chrlič choroboplodných zárodků.
Jestli Vás toto téma zajímá více, tak se pojďme ponořit hlouběji do králičí nory.
Pokud má člověk špatnou biofiltraci, mechanická filtrace nabývá na významu, což sebou ale nese několik úskalí. Mechanická filtrace (včetně odkalování) vyžaduje určitou oddanost koníčku, protože je potřeba pravidelně vysávat kal a měnit média ve filtru. Z těchto důvodů je mnohem snazší zvýšit biofiltraci do bodu, kdy se mechanická filtrace stane zbytečnou. Ano, čtete správně! Biologická filtrace může zcela nahradit filtraci mechanickou. Biofiltrační oxidace čpavku na dusičnany (a biofiltrace rozpuštěných organických sloučenin na oxid uhličitý) je velmi důležitá a je hnací silou filtru v akváriu.
Hlavním benefitem chemické filtrace je to, že „odstraňuje toxiny a těžké kovy“. Má to jen jeden problém… V akvarijní vodě NEJSOU ŽÁDNÉ toxiny ani těžké kovy, které je třeba odstranit. Chemická filtrace tedy odstraňuje pouze kyselinu tříslovou, malachitovou zeleň a některé pachy a jako taková je k ničemu. Chemická filtrace je vynálezem ziskových společností zabývajících se dodávkami akvárií. „Vyměňte náplně obsahující uhlík jednou za měsíc“ – tento pokyn už výrobcům filtrů vydělal HODNĚ peněz. 😉
Pozn.: Chemická filtrace je vhodná v případě, že z vody chcete odstranit zbytky léčiv.
Co říká věda
Věda říká něco jiného, než co vám řeknou sociální sítě. Věda říká, že akvarijní voda by měla být v ideálním případě filtrována v následujících fázích:
- Mechanická filtrace velkých částic potravy a rybího odpadu
- Žádná chemická filtrace
- Tři typy biofiltrace:
- oxidace čpavku na dusičnany autotrofními bakteriemi (tj. „bakterie požírají čpavek a přeměňují ho na dusičnany“). To je hlavní důvod, proč v akváriu existuje filtr.
- rozpuštěných organických sloučenin (jako jsou sacharidy a proteiny) na oxid uhličitý, čpavek a vodu heterotrofními bakteriemi (tj. „bakterie jí normální potraviny, jako jsou cukry a bílkoviny“). Tento proces je velmi důležitý a přehlížený. Je klíčem ke křišťálově čisté vodě a dobrému zdraví ryb.
- zachycování a zabíjení věcí ve vodě, jako jsou řasy, bakterie a choroboplodné patogeny, heterotrofními organismy.
Všechny tři kroky biofiltrace probíhají současně v hnědém nánosu ve filtru. Filtrační rozpad mezi autotrofními a heterotrofními organismy je následující:
To dává člověku představu, jak důležité jsou heterotrofní organismy ve filtru.
Biofiltrace VELMI závisí na ploše, kterou mohou užitečné organismy kolonizovat ve filtračním médiu. Záleží také na tom, jak často tok prochází médiem. Například skrápěný filtr je zhruba jen z 30 % tak účinný jako ponořený nebo vnější kanystrový filtr. Důvodem je, že pouze 30 % povrchu skrápěného filtru je v daném okamžiku pod vodou.
Typy akvarijní filtrace – filtrační schéma:
„Typicky doporučené“ náplně čtyřkošových kanystrových filtrů
- koš: mechanický filtr s malými póry – odstraňuje část viditelného odpadu, nedělá nic s problematickým čpavkem a rozpuštěnými organickými odpady. Může výrazně snížit průtok filtru. Pro čištění nebo výměnu filtru je nutné jej jednou týdně otevřít. Často se nazývá „leštící filtrace“.
- koš: chemická filtrace, aktivní uhlí – relativně k ničemu, jen vydělává peníze výrobcům
- koš: „speciální chemická“ média – k ničemu, pouze vydělávají peníze výrobců.
- koš: biofiltrační média – zde dochází k oxidaci čpavku a rozpuštěných organických sloučenin, což je hlavní důvod proč mít filtr.
Tento design věnuje jen 25 % svého objemu hlavnímu důvodu, proč je v akváriu filtr, totiž biofiltraci. Podle mě to není dobrý nápad.
Další běžné schéma pro tříkošíkovou kanystrovou filtraci je:
- koš: mechanický filtr s malými póry – odstraňuje část viditelného odpadu, nedělá nic pro problematický čpavek a rozpuštěný organický odpad. Může výrazně snížit průtok filtru. Pro čištění nebo výměnu filtru je nutné jej jednou týdně otevřít.
- koš: chemická filtrace, aktivní uhlí – k ničemu, jen vydělává peníze výrobcům.
- koš: biofiltrační média – zde dochází k oxidaci čpavku a rozpuštěných organických sloučenin, což je hlavní důvod proč mít filtr.
Toto schéma věnuje 33 % objemu na biofiltraci. Lepší, ale stále ne to, co bych doporučil.
Mnoho velmi dobrých akvaristů používá následující schéma:
- koš: mechanický filtr s malými póry – odstraňuje část viditelného odpadu, nedělá nic pro problematický čpavek a rozpuštěný organický odpad. Může výrazně snížit průtok kanystrovým filtrem. Pro čištění nebo výměnu filtru je nutné jej jednou týdně otevřít.
- , 3., 4. koš: biofiltrační média – zde dochází k oxidaci čpavku a rozpuštěných organických sloučenin, což je hlavní důvod proč mít filtr.
To schéma věnuje 75 % objemu biofiltraci, což je přijatelné a pro mnohé velmi funkční.
Pak je tu ještě moje unikátní metoda filtrace:
- všechny koše: 100% biofiltrační médium (POUZE pěna nebo K1) – zde dochází k oxidaci čpavku a rozpuštěných organických sloučenin, což je hlavní důvod proč mít filtr.
Filtry nečistím a neprovádím ŽÁDNOU mechanickou filtraci. Přijal jsem, že budu mít 30% až 80% nárůst zatížení rozpuštěnými organickými sloučeninami ve vodě. Abych tuto zátěž zvládl, používám velmi silnou filtraci a vzduchování. Všechna moje akvária mají také půdní filtry, které jsem nikdy nečistil.
Pokud se biofiltr rychle zanese hnědým odpadem (týden nebo dva), je prostě příliš malý na to, aby provedl adekvátní filtraci. Zatímco nízká biofiltrace (tj. velikost filtru) je hlavním faktorem nefunkčního akvária, mohou k němu přispět další:
- přerybnění
- překrmování
- krmivo s nízkým obsahem bílkovin
- nedostatečné provzdušňování
- slabá mechanická filtrace