| Český název: |
Pakeříčkovec dvoupásý |
| Latinský název: |
Heteropneustes fossilis |
| Slovenský název: |
Sumček fosilis |
| Anglický název: |
Stinging catfish |
| Objeveno: |
Bloch, 1794 |
| Velikost: |
25 - 35 cm |
| Původ: |
Asie |
| Biotop: |
Asie |
| Teplota: |
22 - 28 °C |
| Kyselost: |
5.8 - 7.8 pH |
| Tvrdost: |
3 - 16 dGH |
| Chov: |
Poměrně snadný |
| Obvyklá cena: |
50 - 100 Kč |
| Lokalizace: |
Dolní |
| Krmení: |
Přijímají jakékoliv krmivo a jsou značně žraví. Dávají přednost masité stravě, v oblibě mají sekané drůbeží maso a játra, žížaly, nitěnky, komáří a pakomáří larvy, ryby. Přijímají i vločkovaná a granulovaná krmiva. Typické je jejich přecpávání se potravou. Pozor, aby tyto ryby nebyly překrmovány, protože to snižuje jejich chuť ke tření. |
| Min. vel. nádrže: |
150 l |
| Dop. počet ryb: |
Lze chovat par i jedince. |
| Snášenlivost: |
Mohou být chováni ve skupině. Menší ryby považují za kořist. Lépši je ale chovat je v jednodruhové velké nádrži v hejnu. |
| Rozdíli mezi pohlaví: |
Samice je robustnější a větší než samec. Pohlaví se dá rozlišit při dosažení cca 15 cm. U samce je tenká urogenitální papila, která je hákovitě prohnutá směrem k řitní ploutvi. V akváriích dorůstají do 35 cm, v přírodě mohou dosáhnout i dvojnásobné délky. |
| Délka života: |
Dlouhověká,i více než 20 let. |
| Odchov: |
V přírodě se vytírají v období dešťů v srpnu až říjnu do jamky ve dně. Samec nebo oba rodiče hlídají snůšku a potěr. Rodičovská péče končí rozplaváním potěru. V akváriu je lze rozmnožit. Chovám Heteropneustes fossilis 13 let. Mám skupinu 6 kusů - 4 samice, 2 samce. Jedná se o nepříbuzné ryby. Poprvé se vytřeli ve věku 4 let a od té doby se pravidelně vytírají 2 krát do roka (leden až březen, červenec až září). Poslední tření proběhlo před rokem, kdy stáří samice bylo 12 let. Uvádí se, že samice v přírodě jsou schopny tření až do věku 13 let. Vždy se mi vytíral pouze dominantní pár (nejsilnější samice a samec). Tření je velmi bouřlivé. Ryby nervózně plavou v akváriu, samečci v těsném závěsu za největší samicí. Dotýkají se samice vousky a nevzdalují se od ní dál než na 5 cm. K vlastnímu tření dochází v noci nebo časně ráno. Samec se přitiskne k samičce, která se prohne a vypustí jikry. To se opakuje v pravidelných intervalech až do vyprázdnění samice. Oplozenost jiker je vysoká. Jikry jsou zelené a jejich velikost je přes 1 mm. Je jich velké množství a pokrývají obvykle celé dno nádrže. Jikry jsou velmi citlivé na zaplísnění a navíc jsou při rychlém pohybu dospělých ryb nasávány filtrem. Proto je doporučuji odsát do středně velké nádrže s jemným vzduchováním a přidat některý protiplísňový přípravek v koncentraci 2 x nižší než doporučuje výrobce. Voda stačí odstátá vodovodní o teplotě kolem 25 st. C. Asi po 10 hodinách lze pozorovat hlavu, oči a páteř budoucího potěru. K vykulení dojde asi za 24 hodin. Potěr je béžový s výrazným zeleným žloutkovým váčkem. Po strávení žloutkového váčku se musí začít s krmením potěru. Já používám vařený žloutek, který rozetřu ve vodě a vytvořím tak jemnou "mlhu", prachové krmivo pro potěr a drobné nitěnky, které získám přecezením přes síťky s různou velikostí ok. Krmí se několikrát denně a vždy takovým množstvím, které dokáže potěr zkonzumovat do 5 minut. Zbytek potravy se odsaje, aby nekazil vodu. Dvě třetiny vody se mění každý den za čistou odstátou vodovodní o stejné teplotě jako je v nádrži. Maximální výška hladina by měla být 15 cm, protože potěr se snaží nadechovat u hladiny a zbytečně by se vysiloval. Potěr roste velmi rychle a nerovnoměrně. Asi ve 3 cm délky už jsou ryby podobné svým rodičům a to i včetně zabarvení. Jsou aktivní i přes den. Když dosáhnou 5 cm (což je při dobré péči a hlavně krmení živou potravou asi za dva měsíce) lze je přemístit do akvária s dospělými rybami, které je nijak nenapadají. |
| Charakteristika: |
S keříčkovci je nutno zacházet opatrně kvůli jejich jedovatým ostnům na prsních ploutvích (Účinky jedu jsou nepříjemné, jed způsobuje bolestivý otok a ochrnutí končetiny. U citlivých osob může mít i smrtelné následky). Keříčkovci mají přídavný dýchací orgán ve tvaru dutiny, která se táhne od hlavy po ocas. Ten mu umožňuje žít i ve vodách s nedostatkem kyslíku a přežít tak období sucha. Jedná se o rybu, která není moc vhodná do společenské nádrže. Je nutno zajistit pevné zakrytí nádrže, aby se ryba nemohla dostat ven. Je potřeba jí zajistit dostatek úkrytů a hustě osázené akvárium s dobře zakořeněnými rostlinami. Přestože to jsou ryby teritoriální, nejlépe se jim daří ve skupince několika ryb. Tak lze dobře pozorovat sociální chování ryb a hierarchii ve skupině. Pokud se v nádrži provedou nějaké úpravy, ryby se ze začátku cítí nejisté. Plavou po nádrži tak, že dominantní samice je v čele, a po jejím boku plave další samice následovaná samcem (obvykle "konvoj" tvoří 3 ryby). Snaží se tím pravděpodobně vyvolat siluetu "velké ryby". Až se seznámí s novým uspořádáním v akváriu, tak zase začnou plavat jednotlivě. Další vlastností těchto ryb je jejich vzájemná nesnášenlivost a agresivita, která se projevuje především v malých nádržích, ve kterých nemají množnost vytvořit si vlastní teritorium kolem svého úkrytu. Pak může dojít i ke rvačkám, kdy si ryby mohou ukousnout i větší části ploutví, které ale rychle dorůstají. Rozhodně je lepší dospělé ryby chovat ve větších nádržích s větším počtem úkrytů. Mláďata, která byla při vzájemných potyčkách zraněna a úspěšně se uzdravila, už obvykle nedorostou do velikosti svých sourozenců. |
Doplnit chybějící informace! (
Přihlásit)
|
